Muzeum ve Vilémovicích se muselo stěhovat, autor: Marta Antonínová 

Rovnost Brno    6.8.2004

Speleologická skupina Myotis má svou základ­nu ve Vilémovicích . Tam také vznikl nápad vybudovat amatér­ské speleologické muzeum, je­hož expozici si prohlédla už řa­da zájemců. Letos však prochází velkými změnami. O tom jsme si povídali s Janem Flekem, ve­doucím skupiny Myotis .

Proč se speleologické mu­zeum přestěhovalo?
Bylo to snad dílem schválnosti nebo zlé náhody, ale skutečnosti je, že sotva týden po dokončení nových výstavních expozic jsme dostali výpověď ze stávajících prostor. I když to nebyly míst­nosti právě ideální, docela jsme se tam zabydleli. Snad to bylo tím, že k jeskyňářství (opusťme slovo speleologie a buďme čes­kými jeskyňáři) tak nějak patří tvrdé podmínky. Kdo se chce věnovat klasickému jeskyňář­ství , musí být tvrdý, zvyklý na nepohodu. Jen si zkuste před­stavit, že strávíte víkend v pod­zemí kopáním kamení a bláta, v mokru, zimě a ve tmě. Párkrát vás to bude bavit, ale jen pro ně­koho se jeskyňařina stane životním stylem a málokdo u ní vydrží celoživotně.

Vraťme se ale ke speleomu­zeu , které i v nevyhovujících podmínkách v minulých le­tech slavilo úspěch.
Naši expozici oceňovala jesky­ňářská i turistická veřejnost. By­lo to zejména tím, že vznikla v ryze amatérských podmínkách a představila jeskyňáře z lidského pohledu. Vždyť otlučená přilba a karbidka ušpiněná jeskynní hlínou více vypovídá o naši čin­nosti v podzemí než nablýskané exponáty.

Otcem myšlenky a tvůrcem expozice byl Zdenek Hasmanda ( Piňda ), který tak vehementně muzeum prosazoval, že posléze doslova přinutil ostatní členy skupiny Myotis ke spolupráci. Řekl bych, že tam nechal část svého života i srdce. Bohužel, zřejmě právě proto už nenašel v sobě sílu začít znovu.

Co se stalo, když jste dosta­li výpověď z původních pro­stor? V kritické situaci, kdy jsme mu­seli místnosti vyklidit, nabídl pomoc Obecní úřad ve Vilémo­vicích . Jeho zájem, spolupráce a pomoc naši organizaci byly skutečně nebývalé. Získali jsme do pronájmu půdní prostory „radnice“, a tím vlastně byla expozice zachráněna. Nastalo stěhování a především budování, a tak bude mít expozice v budoucnosti do­slova exkluzivní prostory.

Jaká je situace dnes? Naše speleomuzeum je provo­zuschopné, přestože není zdaleka hotové. Je otevřeno zatím jen příležitostně. Mně osobně tam ale pořád něco chybí, asi ten osobitý dech jeskyňářství . To náhodný návštěvník asi nepozná, ale jesky­ňář ano. Snad jsme postupovali při budování expozice příliš rychle a neosobně, snad chybí původní atmosféra podmáče­ných a otlučených stěn… Přes zimu nás čeká další kus práce a věříme, že na začátku příští sezóny muzeum slavnost­ně otevřeme. Potom pozveme všechny zájemce o jeskyně a je­jich historii, aby se pokusili na­sát neopakovatelnou atmosféru výzkumu podzemí, kterou se nám jistě podaří vytvořit.

Marta Antonínová    Vilémovice